Mikuláše Koperníka můžeme právem považovat za všestrannou osobnost renesančního období. V Polsku, své vlasti, se po studiích uplatnil nejen ve všech oborech, které studoval, ale navíc v národohospodářství i v politickém životě. Zastával během života řadu vysokých funkcí, byl i generálním administrátorem celé warmijské oblasti a nejeden čas zastupoval i biskupa. Kromě toho řídil i obranu hradu Olštýna při nájezdech německých rytířů. Lze tedy říci, že bylo vlastně štěstím, že svůj intelekt přes množství jiné práce a neklid doby uplatnil právě v astronomii.
narozen 19. února 1473 v Toruni
zemřel 24. května 1543 ve Fromborku
Mikuláš Koperník byl polský astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tvůrce heliocentrické (sluncestředné) teorie.
Největším Koperníkovým přínosem bylo zkoumání, zda je správná geocentrická nebo heliocentrická představa světa. Podle něj jednoznačně vítězila heliocentrická představa, ale obával se s touto myšlenkou vystoupit veřejně.
Zcela zásadním rokem v jeho životě byl rok 1543, kdy v Norimberku vychází tiskem jeho dílo Šest knih o obězích nebeských sfér, na kterém pracoval přibližně třicet let. Podal zcela přesvědčivé důkazy, že nikoliv Země, ale Slunce je středem vesmíru a Země je jen jednou z planet, které kolem Slunce obíhají po svých trajektoriích. Provedl velmi kvalitní pozorování, naměřená data propočítával, rýsoval modely sluneční soustavy a vše důkladně zapisoval.
Koperník stanovil, že Země neobíhá kolem Slunce sama, ale společně s dalšími planetami sluneční soustavy, a to s Merkurem, Venuší, poté je Země, Marsem, Jupiterem a Saturnem – Uran a Neptun v Koperníkově době ještě nebyly známy.
Koperníkovu tezi ohledně heliocentrické soustavy o osmdesát let později potvrdil německý matematik a hvězdář Johannes Kepler.